Místa
Kulturní dědictví Zlaté stezky – společný projekt obcí Hinterschmiding a Philippsreut, městyse Röhrnbach a měst Freyung a Waldkirchen.
Obec Hinterschmiding
Osada Herzogsreut u obce Hinterschmiding vděčí za svůj vznik Zlaté stezce. Vznikla na počátku 17. století přímo u této důležité obchodní cesty nedaleko hranic s Čechami.
Na tomto místě se mohli lidé i zvířata posilnit a odpočinout si před cestou přes hranici. Díky tomu už má Herzogsreut za sebou více než 400 letou historii. U příležitosti oslav v roce 2018 bylo v centru obce za podpory mnoha místních obyvatel vybudováno místo pro odpočinek a u něj zasazen památný kámen. Tento kámen by měl místním obyvatelům i budoucím generacím připomínat, jak se kdysi obchodovalo mezi Bavorskem a Čechami. V rámci oslav výročí 400 let existence obce byl navíc památný kámen při církevním obřadu vysvěcen.
Obec Philippsreut
Hraniční obec Philippsreut vděčí za svůj vznik i název pasovskému knížecímu biskupovi Janu Filipovi hraběti z Lambergu. Ten nechal roku 1692 na tomto místě na prostřední Zlaté stezce, směřující do Vimperka, postavit u cesty 6 domů pro zajištění bezpečnosti blízké hranice. Pro zdejší osídlence bylo velmi těžké vydobýt si při zdejším drsném podnebí živobytí lesní pastvou a těžbou dřeva.
Stará vesnická studna v Philippsreutu v roce 2019 dosloužila a bylo nutné ji zbourat. Zdejší obyvatelé si však přáli, aby na tomto místě vznikl nový krásný objekt, protože studna je významnou součástí obce a leží přímo u trasy Zlaté stezky. A tak angažovaní občané v roce 2021 během více než 100 hodin vlastnoručně postavili novou vesnickou studnu. Pro autory bylo důležité, aby zůstala zachována dřevěná soška, která zde stojí už desítky let a symbolizuje sílu původních osídlenců Malého Philippsreutu. A tak byla dřevěná soška, představující dřevorubce při práci v lese, zrestaurována a zasazena do nové studny.
Městys Röhrnbach
Jako hraniční obec okresů Freyung-Grafenau a Pasov je městys Röhrnbach současně „branou do Národního parku Bavorský les“ a také místem na Zlaté stezce. Röhrnbach je poprvé písemně doložen v roce 1170 a svůj rozkvět zažil ve středověku díky poloze na jedné z hlavních tras Zlaté stezky, soumarské cestě z Pasova do Čech. Historici odhadují, že se v některých dnech mohlo na historickém kamenném mostě v Röhrnbachu potkat i 30 a více soumarů. V období 1517 až 1540 vznikla v Röhrnbachu stanice pro výběr cla. Aby bylo možné lépe zamezit podvodům při výběru cla, byl v roce 1592 postaven kamenný most.
Vybudování mostu pomohlo nasměrovat dopravu do Röhrnbachu. Stanice pro výběr cla u mostu stávala do roku 1806, pravděpodobně na místě dnešní kapličky sv. Jana Nepomuckého, patrona mostů. Most, který je symbolem Röhrnbachu, představuje nejstarší kamenný obloukový most v regionu Dolního Bavorského lesa. Coby historická památka stojí pod památkovou ochranou. Jako nepřehlédnutelný stavební objekt připomíná dodnes dobu, kdy se karavany obchodníků vydávaly na nebezpečnou cestu Severním lesem.
Vlivem dlouhodobého dopravního zatížení a také účinky vlhka a mrazu byl most značně poškozen. Podle statického posudku bylo nezbytně nutné provést generální rekonstrukci. Práce byly zahájeny na jaře roku 2013 a už na podzim 2014 bylo možné po téměř dvou letech znovu otevřít most pro veřejnou dopravu. Oficiální vysvěcení se konalo v květnu 2015 při slavnosti mostu.
Město Freyung
Zlatá stezka měla pro město Freyung vždy velký význam. Stezky nevyužívali jen soumaři, ale také obchodníci, přijíždějící z dalekých zemí. Ti přepravovali do Čech cenné zboží, například koření a italské látky. Kreuzberg a Freyung byly pro obchodníky a soumary důležitými zastávkami, kde mohli přenocovat a občerstvit se. Důležitost Zlaté stezky je ve Freyungu kromě jiného zdokumentována také v expozici historického domu "Schramlhaus".
Jedná se o nejstarší dochované selské stavení ve Freyungu (postaveno kolem roku 1700) a je v něm umístěna expozice Vlastivědného muzea na zámku Wolfstein, která dokumentuje původní život obyvatel Bavorského lesa. Návštěvníci zde mohou obdivovat selskou kulturu bydlení, stará řemesla, zemědělské stoje, ale také sakrální lidové umění a sbírku vzácných podmaleb na skle. V dosud nevyužívané rozlehlé zahradě domu byla při příležitosti oslav výročí "1000 let Zlaté stezky" vybudována prohlídková trasa na téma "Život a řemeslo na Zlaté stezce". Doplňuje ji šest informačních tabulí s nádhernými ilustracemi od známého umělce Rudiho Ranzingera a s texty, které vypracovali dřívější okresní památkář Hanns Gruber a současný památkář Gerhard Ruhland. Trasa je částečně vytvořena jako připomínka dřívějších úvozových cest Zlaté stezky.
Město Waldkirchen
Ve městě Waldkirchen, které bývalo kdysi hlavní zastávkou na Zlaté stezce, je historie obchodu se solí bytostně cítit na mnoha místech v centru. Důležitá památka, kruhová kamenná hradba, zaujímá mimořádnou roli ve scenérii města. Díky osvětlení večer působivě září, obklopena světlou zelení. Skupina historických patníků ve tvaru postav, které měly odrážet kola povozů, se v posledních letech rozrostla. Patníky stojí na rozích domů s bohatou historií, slouží jako fotografický motiv a informují o historii Waldkirchenu v době obchodu se solí.
Dalším klenotem je Muzeum Zlaté stezky. Ukazuje nejen dřívější význam Waldkirchenu na Zlaté stezce, ale také podrobně dokumentuje Zlatou stezku, coby hospodářskou a kulturní spojnici mezi Bavorskem a Čechami v průběhu takřka tisíce let. Nově je koncipována výstava o soumarech. Na návštěvníky muzea také čeká celá řada nových digitálních informačních panelů. S novým multimediálním průvodcem je možné se moderní formou seznámit s historii Waldkirchenu.
Obec Kubova Hut’
V hlubokém lese na západním svahu hory Boubín (1362 m) se ukrývá jeden z největších komplexů pozůstatků Zlaté stezky – tzv. Kubohuťský systém. V letech 1994 až 1998 byl prozkoumán za pomoci přístroje na hledání kovů a současně geodeticky zaměřen. Spleť jednotlivých kolejí s mnoha křižovatkami a odbočkami, a především impozantní hlavní kolej, nám názorně ukazují, jaký význam měla Zlatá stezka a jaká zde byla intenzita dopravy v době jejího rozkvětu. Ústřední kolej tvoří masivní úvozová cesta, 6 – 8 metrů široká a ve spodní části až 2 metry hluboká. Delší úseky jsou po stranách vyloženy kameny a lemují je staré kamenné mezníky, které v novější době vymezovaly jednotlivé lesní revíry. Hlavní kolej byla určitě využívána i po zániku Zlaté stezky, a to i poté, co se trasa hlavní komunikace z Vimperka do Pasova a později i k bavorské hranici přesunula na druhou stranu údolí Arnoštského potoka, kudy vede dodnes.
Přibližně uprostřed je Kubohuťský systém přerušen močálem, který nevysychá ani v letním období. V tomto místě si dnes mohou návštěvníci prohlédnout informační tabuli naučné stezky „Vimperská větev Zlaté stezky“. Při průzkumu s přístrojem na hledání kovu byla na tomto místě objevena kolekce kovových předmětů, které dokládají čilý dopravní ruch v tomto úseku Zlaté stezky. Nejvíce jsou zastoupeny malé podkovy soumarských koní, jaké známe i z jiných míst Zlaté stezky. Nedaleká obec Kubova Huť vznikla při sklárně, kterou založil "na Pasovské soumarské cestě, nazývané Zlatá stezka, nad obcí Horní Vltavice" vimperský občan Jan Padescheyder. Souhlas k tomu obdržel v roce 1728 od knížete Adama Františka ze Schwarzenbergu.
Na železniční trati Volary – Strakonice leží v tomto místě nejvýše položená železniční stanice v Čechách a obec je dnes významným centrem cestovního ruchu v této části Šumavy.